Jmenuji se Tina, je mi 19 let a studuji Střední zdravotnickou školu tady v Liberci.
Do tohoto projektu jsem se zapojila především proto, protože mám osobní zkušenost s panickou atakou a úzkostmi, byl to velmi dlouhý půlrok plný trápení a slz než jsem se odvážila s tím někomu svěřit. Hlava mě přesvědčovala o tom, že pokud někomu řeknu, co se mi honí 24/7 hlavou nebo že mi je špatně jen z pomyšlení na jízdu autobusem, nakupování nebo samoty, zavřou mě do Bohnic, teď už se nad tímhle dokážu zasmát. Vzpomínám si na svých prvních pár panických atak, kdy jedu autobusem, začne mi bušit srdce jako o závod, brní mi ruce, chce se mi zvracet a nemůžu se nadechnout. V tu chvíli se mi v hlavě honilo jen jedno, nesmí si toho nikdo všimnout, musím ven. Tohle je jen jedna z mnoha situací a nemálo se jich dělo dokonce i doma, to byl můj zlomový bod pro to se svěřit, necítila jsem se v bezpečí už ani doma. Kdyby mi tenkrát někdo dal pocit, že je to „normální“ byla bych mu neskutečně vděčná. proto jsem se rozhodla, že chci pomoci ostatním lidem a předejít tomu, že by museli bojovat s nepříjemnými pocity, které jim ovlivňují život, samy.
Je potřeba psychickou nepohodu brát jako zlomenou nohu, taky si řeknete o pomoc, se zlomenou nohou se funguje dost blbě 😊.